Myšice a zrádná oplocenka
Tato kapitola vznikla na základě dvou, pro mě dost bolestných, zážitků. Po uplynutí více než dvou měsíců, kdy jsem přišla o kontakt s lišáky (dostala jsem zákaz navštěvovat naše místa kvůli lovu), jsem stále běhala k naší jeskyni a dlouhé hodiny na ně čekala. To prázdno a ticho bylo skličující. V jeskyni se však nakonec přece jen objevil nějaký život. Zabydlely se tam myšice lesní a díky nekonečnému času, který jsem tam pročekala, se mně je podařilo ochočit tak, jak můžete vidět na videu. Jsou to neuvěřitelně opatrná, plachá a čiperná zvířátka. Cestou domů jsem procházela i různá místa po lese a najednou mě můj pejsek upozornil, že něco objevil. Byla to bachyně zamotaná do pletiva oplocenky. Bohužel jsem přišla již pozdě. Kéž by to mohlo být jinak… třeba jako v pohádce. K divokým prasatům mám opravdu obrovský respekt a úctu. Jsou to neuvěřitelně inteligentní a milá zvířata, ctící rodinu. Asi dva roky jsem měla kontakt s jednou rodinou prasat, kterou vodila velká bachyně. Pojmenovala jsem ji Růženka. Dovolila mně trávit s nimi čas, a dokonce to dovolila i mému pejskovi. Nějaká videa z té doby jsem vám sem také dala.
