Blechy a ztracená bandaska
Nemusím vám asi vyprávět, že zpočátku jsem si od lišáků z lesa občas odnesla i nechtěný dárek v podobě blech v nohavicích. Ještěže jsem se pohybovala na odlehlých místech a mohla jsem se svléknout do naha a ty mršky vyklepat a pochytat. Bylo to šílené, jak rychle se dostaly až za ucho, kde mě kousaly. Už jsem viděla ten titulek někde v Blesku! „Bláznivá veterinářka se svléká v lese do naha a tančí tanec svatého Víta.“ Hned druhý den jsem lišákům donesla z ordinace ten nejlepší a dlouho působící preparát na blechy. To byla úleva, a jak měli hned krásné kožíšky a mohli se se mnou v klidu slunit a odpočívat, a ne se jen stále drbat. Toho roku bylo parné a suché léto, a tak jsem jim nosila i vodu. Kluci byli ale již tak zvídaví, že mi občas vytahovali věci z batohu o své vlastní vůli, a tak se stalo, že flaška s vodou se kutálela po skalách někam do hloubi údolí, ztracená navěky. Lišáček však neváhal, a věřte nebo ne, flašku mi přinesl asi za deset minut nazpět. Však se podívejte, stihla jsem to natočit!
