Příběh liščích bratrů pod srdíčkovým dubem
Během dalšího měsíce mi už začala mláďata věřit natolik, že jsem je směla doprovázet po skalách kolem doupěte a toulat se společně s nimi po lese. Chvíli trvalo, než jsem získala tolik obratnosti, výdrže a rychlosti, aby to bylo možné. Řeknu vám na rovinu, že natočit, jak si lišáci hrají a skotačí, stálo mnoho potu, modřin a někdy i krve. Ne vždy měli trpělivost na mě čekat. Popravdě na mě nečekali vůbec. Někdy se mi dokonce zdálo, že se mi skutečně smějí pod fousy. Byla jsem překvapená, jak nekompromisně spolu již od tak útlého věku soupeří o hierarchii. Příroda je chytrá. Navzájem se neoslabují tím, že by se vážně zranili. Všimněte si, jak si prostor a pozice hájí až legračním nastrkováním zadku, mrskáním ocasem a jen náznaky souboje.
