Padající skála a velká záchranná akce
Toho rána přišel na setkání jen Lišáček se Sazínkem. Divila jsem se, že ani později nevidím nikde Popeláčka. Když jsem již chtěla jít domů, kluci začali oba upřeně sledovat jedno křoví. Pořádně jsem se podívala a zjistila, že tam leží Popeláč a olizuje si oteklou packu. Jakmile zjistil, že ho sleduji, vstal a odkulhal kousek dál. Doběhla jsem pro léky na bolest a proti otoku a dala mu je do sousta masa. Vzal si je hned a druhý den již kulhal o trochu méně. Asi po týdnu jsem zažila, jak mufloni, běžící ve svahu nad námi, uvolnili velké kusy kamenů a ty nás jen těsně minuly. Asi je něco vystrašilo. Jeden balvan se sesunul tak nešikovně, že mi dost bolestivě přimáčknul nohu. Aha, řekla jsem si, tuhle situaci zažil tedy pravděpodobně i Popeláček. Později jsem pozorovala velkou bachyni, jak si stele a upravuje místo na odpočinek a jak svým silným ryjem přehazuje velké balvany, jako kdyby to byla peříčka. Tyhle zážitky jsem spojila do této kapitoly.
